Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Mitsubishi A6M Zero

21. 4. 2009
Technické specifikace 12-Shi vydané velením námořního letectva, které byly upřesněny v říjnu 1937, staly za vývojem moderního stíhacího letadla, které mělo a také nahradilo tehdy moderní stíhačku A5M Claudie. Prací na projektu se ujal šéfkonstruktér společnosti Mitsubishi Jiro Horikoshi se svým týmem spolupracovníků, práce na projektu byly zahájeny v prvním pololetí roku 1937. Stavba prvního prototypu nového stíhacího letadla byla zahájena počátkem roku 1938. Při konstrukci byl velký důraz kladen na vysokou obratnost, rychlost a dlouhý dolet, tedy přesně tak, jak byly formulovány specifikace. Konstruktéři draku letadla učinili vše, aby to jejich dílo splnilo, ale za cenu absence jakéhokoliv pancéřování pilotního prostoru a nechráněnými nádržemi paliva, což bylo později odstraňováno poměrně složitými cestami. Výrobní technologie byla také dosti náročná, ale přinesla úsporu hmotnosti, protože při závěrečné montáži a kompletaci komponentů draku nebyly používány žádné zbytečné spojovací prvky. 
První prototyp s označením Mitsubishi A6M1 byl postaven ve vývojových dílnách Micubiši v Oe-Machi a poprvé vzlétl 1. dubna 1939 na letišti v Kagamigahaře. Nevím zda je pravdivá historka o tom, že toto supermoderní letadlo bylo na vzletovou dráhu dotaženo volským potahem. Jisté je, že od července se na zkouškách podíleli i piloti námořního letectva, kteří se shodli spolu se zkušebními piloty na tom, že je nutná výměna motoru za výkonnější než byl dvouhvězdicový čtrnáctiválec Mitsubishi Zuisei 13, ale jinak neměli k letovým vlastnostem nového typu žádné podstatné výhrady. Prototyp dosahoval při vzletové hmotnosti 2343 kg ve výšce 3 000 m maximální rychlost 491 km/h a stejné výkony vykazoval i druhý prototyp, který byl zkoušen od října roku 1939. 
18.ledna 1940 poprvé třetí prototyp, který poháněl nový výkonnější motor Nakajima NK1C Sakae 12. Nový motor měl hmotnost jen mírně vyšší než Zuisei 13. Tento prototyp byl již ozbrojen a i s výzbrojí překonal všechny požadavky specifikací 12-Shi. Námořnictvo urychleně objednalo výrobu šestnácti předsériových letadel a později i výrobu sedmatřiceti sériových strojů Mitubishi A6M2 11, jejichž plné označení bylo "námořní palubní stíhací letoun typ 0 model 11" nebo Reisen, aby je mohlo co nejdříve vyzkoušet v bojových podmínkách v Číně. Výzbroj nových stíhaček byla solidní, tvořila ji dvojice kanónů ráže 20 mm zabudovaných v křídlech a dvojice kulometů ráže 7,7 mm v trupu před kabinou. Tato poměrně silná výzbroj, zatahovací podvozek, aerodynamické tvary, dlouhý dolet a především skvělá obratnost to byly hlavní vlastnosti, které tak japonskému stíhacímu letectvu zaručily kvalitativní nadvládu v první části válečného konfliktu. 
Většina z postavených A6M2 11 byla odeslána na zkušenou k bojovým jednotkám do Číny, kde došlo k jejich prvnímu bojovému nasazení 19.srpna 1940 při doprovodu bombardérů. V dalším období prý dokázali piloti Reisenů v průběhu 507 bojových vzletů sestřelit 103 nepřátelská letadla a to při vlastní ztrátě pouhých dvou strojů. Kvalita letadel se stále zlepšovala postupnými úpravami, například od 22. vyrobeného A6M2 byl do křídla instalován zesílený nosník, letouny vybavené sklopným koncovým obloukem křídla byly označovány jako "typ 0 model 21", nebo. A6M2 model 21. V listopadu roku 1941 byla zahájena výroba A6M2 také v závodech firmy Nakadjma v Koizumi, která doplnila počty letounů stejného typu, vycházející ze závodu Mitsubishi v Nagoji. Celková výroba od obou výrobců čítala přibližně 1600 letadel. 
Reiseny byly především palubní stíhačky a první letadlovou lodí, ze ktré operovaly byla slavná Kaga již v roce 1940 a ještě v tomto roce se dostaly do výzbroje na dalších šesti letadlových lodí. Jako pozemní stíhačka složil u jednotek sídlících ve Francouzské Indočíně a na Formose (Tchajwanu). V této době byla japonská účast ve druhé světové válce takřka přede dveřmi a Japonci se na to pečlivě připravili, mimo jiné, i velmi intenzívním a náročným výcvikem námořních stíhacích pilotů, kteří měli k dispozici více než tři sta nových strojů, patřících ke světové špičce. 
Další vývoj byl zaměřen na dosažení ještě vyšších výkonů a tak necelý půlrok před vstupem Japonska do války, vzlétl prototyp nové verze Reisenu, A6M3 model 32, plné označení pak znělo "námořní palubní stíhací letoun typ 0 model 32"". Motor byl nový a především výkonnější: Nakajima NK1F Sakae 21, přeplňován byl mechanickým dvourychlostním kompresorem. Změna motoru se projevila posunem protipožární přepážky dozadu, protože motor měl mírně vyšší hmotnost. Jako kompenzace tohoto posunu těžiště bylo zmenšení objemu trupové nádrže. Hlavní změnou bylo odstranění koncových oblouků křidla, na jejich místě bylo nyvě rovné zakončení, tak se zmenšilo rozpětí na 11,00 m. Letoun s tímto křídlem poněkud hůře stoupal, mírně se také zvětšil poloměr zatáčky, ale zlepšila se ovladatelnost při vyšších rychlostech. Spojenci Reisenům s větším rozpětím přidělili kódové jméno Zero, neboli nula, tím také chtěli povzbudit morálku svých pilotů, kteří byli Zery deptáni. S novou verzi Reisenu model 32, se Američané poprvé setkali nad Šalomounovými ostrovy v říjnu roku 1942, a pojmenovali jej Hamp, protože jej měli za letoun zcela nové konstrukce. Od tohoto pojmenování bylo brzy upuštěno a označení se sjednotilo na Zero. Již ve zmíněných bojích se prokázal nedostatečný dolet modelu 32, způsobený právě oním zmenšením trupové nádrže pohonných hmot a také zvýšenou spotřebou nového motoru, nepomohly ani instalace přídavných nádrží s kapacitou až 330 litrů, které mohly typy A6M2 i A6M3 nést pod trupem. Proto byl tento model na výrobní lince nahrazen modelem A6M3 22 s původním dvanáctimetrovým křídlem, u kterého se podařilo mezi nosníky vně od kanónů umístnit další dvě palivové nádrže (každá o objemu 45 litrů). Křídlo Reisenů bylo opatřeno také „interními plováky"což byly utěsněné komory, které měly napomoci k delšímu setrvání stroje na hladině, pokud bylo na ni nuceno nouzově přistát. V továrně Mitsubishi bylo vyrobeno celkem 343 kusů A6M3 s rovně „useknutým“ křídlem a 560 kusů A6M3 model 22, na další výrobě se podílela i firma Nakajima. Později vyrobené A6M3a model 22a byly rozeznatelné podle delších hlavní kanónů typ 99 model 2, vyčnívajících daleko před náběžnou hranu křídla. Údajně bylo zkoušeno několik Zer s výzbrojí kanónů ráže 30 mm. Verze A6M2 a A6M3 mohly nést pod každou polovinou křídla po jedné pumě o max.hmotnosti 60 kg. 
Téměř zapomenutou epizodou ve vývoji Zer byly dva prototypy A6M4, které byly upraveny z řadových A6M2. Tyto dva stroje na přelomu let 1942-43 byly zkoušeny, jejich pohonnou jednotkou byly motory Sakae 21 přeplňované turbokompresory. Tyto motory měly zaručit Zerům výškové vlastnosti, bohužel pro japonské námořnictvo se tyto motory nevyráběly sériově a zůstalo jen při těchto zkouškách. Prototypy byly vyrobeny v Dai-Ichi Kaigun Koku Gijitsusho v Yokosuce. 
Na začátku roku 1943 již Reisen ztrácel ze své bojové hodnoty, která se projevila na začátku války spojenečtí piloti již poznali slabé stránky tohoto typu a navíc oni již dostávali do výzbroje nové stíhací letouny např. F6F Hellcat a F4U Corsair, na které Reisen prostě nestačil. Nový typ výkonného palubního stíhacího letounu japonského námořního letectva byl zatím ve stádiu prototypových zkoušek, proto nebylo jiné cesty, než cesta dalšího zdokonalování a vylepšování A6M. V srpnu roku 1943 byl pod dohledem konstruktéra Takhashiho dokončen první prototyp letounu A6M5 52, křídlo bylo také bez sklopných koncových oblouků, ale konce byly zaobleny, nový byl potah křídel, který byl silnější a současně byla zvětšena i plocha křidélek. Zachována byla pohonná jednotka, ale výfukové plyny byly nově odvedeny individuálními ejektory. Podrobné označení znělo "námořní palubní stíhací letoun typ 0 model 52", proti svým předchůdcům byl nový letoun ve výšce 6000 m rychlejší asi o 20 km/h a dosahoval zde v rychlosti 564 km/h a to i navzdory vyšší hmotnosti (200 kg). Zesílený potah křídla umožnil Zerům dosahovat vyšší mezní rychlosti ve střemhlavém letu a právě tento manévr používali spojenečtí piloti, aby Zeru unikli. Výzbroj zůstala zachována, ale zásoba nábojů pro kanón byla zvětšena ze stávajících 60 na 100 nábojů pro každý kanón a později až na 125 nábojů díky pásovým podavačům. 
Další verzí byla A6M5a model 52A s ještě silnějším potahem křídla a max.povolená rychlost ve střemhlavém letu nyní byla na hodnotě 740 km/h. Výroba běžela od března 1944 a firma Mitsubishi vyrobila 391 letoun, počet vyrobených letadel Nakajimou není přesně znám. 
Úkoly, které byly na Reiseny kladeny, vedly konstruktéry k dalším a dalším úpravám a tak A6M5b model 52B konečně dostaly automatické hasicí zařízení, které do nádrží vhánělo oxid uhličitý, pilot byl zepředu chráněn neprůstřelným sklem o síle 50 mm a palebná síla byla zvýšena instalace jednoho kulometu typ 3 ráže 13 mm na místo jednoho ze dvou trupových kulometů ráže 7,7 mm. Tato verze se začala vyrábět od dubna roku 1944, Mitsubishi dodala 470 Reisenů a o výrobě v Nakajimě nejsou opět přesné údaje. Malý byl počet vyrobených letadel (93) verze A6M5c model 52C, vyrobená v průběhu roku 1944, zde byla ještě mohutnější výzbroj, letouny dostaly do křídel další dva kulomety typu 3 vedle křídelních kanónů a nad motorem byl třetí kulomet typu 3 (kulomet ráže 7,7 mm byl již vypuštěn). Hmotnost stoupla natolik, že letoun byl již podmotorován. Další zvýšení hmotnosti lze také připsat na vrub zesílení potahu křídla v místě uložení zbraní, takže vzletová hmotnost A6M5c dosáhla 3 150 kg a to je tedy o 407 kg více než u A6M5a. 
Nouzová byla také úprava Zera pro noční stíhání, označení této verze bylo A6M5d-S model 52D. Úprava spočívala i instalaci jednoho kanónu typu 99 do trupu za kabinu pro střelbu šikmo vzhůru. Pilot se však musel spoléhat jen a jen na svůj zrak, protože žádné vybavení pro noční let, nebo pro vyhledání nepřátelských letadel neexistovalo. 
S příznivým výsledkem se nesetkala ani instalace motoru Sakae 31, u kterého byla možnost krátkodobého zvýšení max.výkonu vstřikováním směsi metanolu a vody do kompresoru. Motor však nebyl spolehlivý, a tak na přelomu let 1944-45 postavili v továrně Nakajima jen malý počet těchto letounů označených A6M6c model 53C, tyto stroje měly již samosvorné potahy palivových nádrží. 
Nejen pro sebevražedné lety byla vyráběna verze A6M7 model 63, Zero tak bylo vtlačeno do role stíhacího bombardéru. Úpravy spočívaly ve zpevněné ocasní částí, letoun mohl nést pod trupem pumu o hmotnosti 250 až 500 kg, pro odhoz pumy byla snad montována i vidlice, které měla pumu vynést mimo okruh vrtule při střemhlavém náletu. Pod křídla bylo možno zavěsit dvě nádrže po 150 litrech. Pokud byl letoun nasazen k sebevražednému náletu byla zřejmě zavěšena pod trop puma o hmotnosti 500 kg. 
Vývojovou linii Reisenů završil typ Mitsubishi A6M8c model 64C, vyvíjený od konce roku 1944. Velení námořnictva konečně povolilo instalaci silnějšího motoru Mitsubishi MK8K Kinsei 62, takovouto zástavbu navrhovala továrna Mitsubishi již dříve, kdy konstruktérům bylo jasné, že motor Sahae nestačí svým výkonem velkému růstu hmotnosti Zera. Nový motor byl uložen v zesíleném motorovém loži pod značně změněným motorovým krytem. Výzbroj byla nyní umístěna výhradně v křídle a tvořily ji celkem dva 20 mm kanóny a dva kulomety ráže 13 mm, pod křídlem mohly být zavěšeny neřízené rakety. A6M8 s tímto motorem dosahoval v 6 000 m maximální rychlosti 573 km/h, jeho dolet mohl být prodloužen zavěšením dvou přídavných nádrží pod křídlem o objemu po 350 l, pod trupem mohla být zavěšena puma o hmotnosti až 500 kg. Od května do června 1945 byly do zkoušek zařazeny dva prototypy A6M8c, avšak k sériové výrobě této verze vzhledem k ukončení války nedošlo. 
Celkem 530 Reisenů bylo vyrobeno jako dvoumístných cvičných označených A6M2-K model 11 (508 letadel)cvičné verze, označované A6M2-K model 11 a A6M5-K model 22 (7 kusů). U těchto letadel bylo delší kabina, která musela pojmout i pilota-instruktora a dalším rozlišovacím prvkem byly u těchto Zer před ocasní část montované vodorovné plošky, které měly zabránit přechodu letadla do vývrtky. 
Samostatnou kapitolu si potom zaslouží vývoj a použití plovákového stíhacího letounu A6M2-N model 21, tento letoun operačně létal a brzy jej zde popíši ve vlastním článku. 
Údaje o počtu vyrobených zer nejsou přesné, ale já bych považoval asi za nejpravděpodobnější počet celkem vyrobených Zer 10449. O tuto produkci se podělily továrny Mitsubishi 3879 kusy a Nakajima 6570 kusy, právě produkce továrny Nakajima nejsou údaje přesné. 
Popisovat bojové nasazení tohoto typu je pro mne nošením dříví do lesa, snad každý ví, že tento letoun byl nejznámějším japonským letadlem WWII. Reisen byl překvapením pro své protivníky na začátku války v Pacifiku, kdy se s ním začali spojenečtí piloti setkávat a v tomto období získal svou pověst téměř neporazitelného soupeře. Nemalou měrou se o to zasloužila také kvalita japonských námořních pilotů, zde bych doporučil přečtení knihy „Zera nad Pacifikem“, která byla napsána na základě vzpomínek slavného esa Sabura Sakaie. Tento pilot byl vycvičen jako stíhací pilot letadlové lodě, ale nikdy z letadlové lodě neoperoval, to však rozhodně neznamenalo, že byl o něco ochuzen. V této knize je také částečně zachycena tragédie Zera, protože muselo byt nasazeno proti mnohem modernějším stíhacím letadlům protivníka a náhrada za ně byla jen v malém počtu (Raideny a Shideny, o Reppu se již nedá vůbec mluvit). Zera tak létala po celou dobu války.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

S

(S, 4. 10. 2010 17:25)

aký zákon? som z SR a nie z ČR takže si myslím že vaše zákony neplatia - a vaše pravidlá som nečítal aké mate na palba.cz neviem či ich tam vôbec máte toto je neplatená stránka

KOPÍROVÁNÍ

(Mirek, 7. 9. 2010 16:27)

Celý článek je doslova okopírován ze zdroje www.Palba.cz. Tímto žádám "autora", aby v souladu se zákonem o autorských právech tento plagiát odstranil !!!

Mitsubishi A6M Zero

(/////, 21. 4. 2009 21:12)

Ten clanok je kvalitny